Kimchi krize + podzimní hory

Kimchi (kimči) je tradiční kvašené korejské jídlo a nejoblíbenější příloha. Nejčastěji se vyrábí ze zelí, ale používají se i ředkve nebo okurky. Existuje mnoho různých variant kimchi, v různých oblastech se používají různé postupy a koření. Nejčastější a nejvýraznější je pepř z červených chili papriček. Korejci snědí ročně asi 2 miliony tun kvašeného zelí a dokonce posílají vzorky na mezinárodní vesmírnou stanici. Kimchi se podává téměř ke každému jídlu, ať je to snídaně, oběd či večeře. Tedy aspoň podávalo, dokud nepřišla....kimchi krize :)


Příliš tuhá zima a příliš mokré léto způsobily, že letošní sklizeň zelí nebyla nic moc. Ceny zelí i kimchi několikanásobně vzrostly. Noviny mluví o "národní krizi" a vláda hledá řešení. Situace se zdá vážnjší než při finanční a ekonomické krizi, lidé šílí a kradou zelí z farem. Korejské zelí bude nejspíš nahrazeno dovozem z Číny, to ale bude muset prvně vláda zrušit omezení na dovoz. Korea si chrání domácí producenty snad ve všech odvětvích, ale kimchi krize je naučí kouzlu volného obchodu :)

Kimchi mám fakt rád, pálí jen tak akorát. A navíc je děsně zdravé, dobré a tak. Jenže během posledních tří týdnů v menze dostáváme jen kimchi ředkve, což není to pravé ořechové. V restauraci musí mít člověk štěstí. Myslím, že to přežiju, ale nevím co Korejci. Jsem zvědavý, jak krize dopadne :)

Jinak jsem napsal dva testy během místního zkouškového období v půlce semestru (2*3 hodiny psaní esejí) a vyrazil na východní pobřeží do městečka Sokcho. Hlavní plán bylo vyrazit do hor národního parku Seoraksan. S Olivierem z Francie jsme nakonec udělali túru na vrchol (1708m) s otevřeným koncem. Věděli jsme, že tam je několik srubů, kde se dá přespat. Když jsme prošli kolem dvou, které byly zarezervované na měsíc dopředu, byli jsme trošku nesví, ale ve srubu pod vrcholem místo naštěstí měli. Naše vybavení (botasky, džíny, sušenky, korejské sladké knedlíky, rybí konzerva a sušené mango) bylo v kontrastu s profi Korejci, ale to nám nevadilo. Byla to nádhera. Od barevných podzimních stromů dole v údolích, přes trošku strašidelně šedé vyšší oblasti až nad mraky vstříc slunci a krásným výhledům. Někde člověk mohl stát hodiny a jen koukat.

Po západu slunce se dost ochladilo, na což jsme nebyli vybaveni, tak jsme seskákali do chajdy a v šest hodin šli spát. Srub jsme sdíleli s několika stovkami horochtivých Korejců, spali v pokojích, na chodbách i venku. Ráno super dlouhá fronta na záchod a pak kus cesty v dlouhém průvodu, ať se šlo jakýmkoliv směrem, no prostě klasika korejských hor. Připadali jsme si dost mladí, potkali jsme velké průvody starých lidí, některým bylo určitě přes 70. Před návratem do Seoulu jsem musel vyzkoušet říjnové korejské moře. Nebylo zas tak studené, ale stejně jsem byl asi jediný na kilometry daleko, kdo se koupal. Za mnou byla cedule zákaz koupání, sice jsem měl v zásobě scénku "stupid foreigner", ale pár minut mi stejně stačilo a byl jsem na cestě vstříc syrové rybě a dopravní zácpě na cestě zpátky.