Hi Seoul v říjnu

Tak první měsíc a kousek je za mnou. Zaběhl jsem si celkem pravidelný režim, přes týden škola, akorát o víkendu nejezdím domů a nedělám akce pro děcka :) Je to pro mě nezvyk, mít tolik času, tak se furt snažím ho nějak rozumně naplnit. Začátek října se tu nesl ve znamení Hi Seoul Festivalu.

Úvodní ohňostrojová show od Francouzů

Korejské divadlo o životě starých  lidí

Festival probíhal po deset dní na několika místech, zahájen byl obrovským francouzksým ohňostrojem. Tedy spíš ohňostrojovou show, kdy se tradiční dělobuchy doprovázené hudbou střídaly se ohnivými a světelnými vystoupeními. Parádní, jenom ta hudba udělá moc. Celý festival byl "neverbální", čímž asi chtěli zdůraznit mezinárodní rozměr festivalu, kdy každý rozuměl každému představení. Vystupovaly taneční, hudební, divadelní a umělecké skupiny z celého světa. Podařilo se mi prokouknout korejský frontový systém (prvně dlouhá fronta na volné lístky aspoň hodinu předem, potom přesun do fronty na vstup do sálu) a dostal jsem se na vystoupení slavné korejské kuchařsko-bubenické skupiny Nanta (http://www.youtube.com/watch?v=cNjVB5I2Weg&feature=related). Další den už byla na místě speciální fronta na lístky pro cizince, která nám umožnila předběhnout všechny Korejce. Trochu zvláštní, asi chtějí na cizince udělat dojem.

Soulský orchestr

Korejští bubeníci všechny roztančili

S Audrey a Pearlyn ze Singapuru na představení o Červené Karkulce

Geniální "Sféry", lidi v koulích 5m nad zemí

Další ohňostroj byl na závěr festivalu a tentokrát to bylo maso! Ohňostroje mají v Asii velkou tradici. Soupeřily postupně čínský, kanadský a korejský ohňostroj. Čínu jsme ale nestihli celou, protože metro bylo neuvěřitelně nacpané ohňostrojechtivými Korejci i cizinci. Vystáli jsme si frontu na naše metro, třetí bylo naše. Uvnitř jste se nemuseli bát, že byste spadli, nebylo kam. Po příjezdu do cíle trvalo aspoň 20 minut dostat se šouravými kroky na povrch. Chudák Eddie se dost zapotil, se divím, že není z Havaje na vedra zvyklý. Podívat se na ohňostroj nakonec prý přišlo víc než milion lidí. Nejlepší byl samozřejmě ten korejský :)

Fronta na ohňostroj

Vyrazil jsem do národního parku Bukhansan, podívat se na hory okolo Soulu. Vyrazil jsem v pátek, protože o víkendu jsou korejské hory narvané k prasknutí, na vrcholy se stojí fronty :) Horochození je nejoblíbenější korejský sport, aspoň co do počtu aktivně zúčastněných. Taky není divu, když mají hory všude (70 % rozlohy). Na túře se dá krásně pozorovat, jak velký důraz kladou Korejci na svůj zevnějšek a sociální postavení. Skoro všichni, staří i mladí, mají super profi horské vybavení. Kalhoty, trička, bundy, boty i hůlky. Na horách vypadat neprofi je asi dost velká ostuda, takže jsem byl jediný člověk v džínách široko daleko. Jinak jsou ale dost hodní, od staršího páru jsem jen tak dostal bonbony (vypadaly dost profi). Taky jsem potkal dva staříky, co bydlí nedaleko a chodí sem pravidelně, oba uměli anglicky a věděli něco o ČR. Jeden znal Pražské jaro a druhý znal značku českých horolezeckých hůlek (tu jsem bohužel neznal já, ale prý jsou fakt dobré). Dobyt vrchol Baegundae (836 m.n.m). Cestou zpátky jsem nastoupil do náhodného autobusu a využil jsem, že dokáž přečíst korejské znaky. Ne že bych těm slovům rozuměl, ale aspoň jsem mohl poslouchat zastávky a správně vystoupit.

Na vrcholu se pózuje i modlí

Dnešní poslední postřeh je ze školy. Moje čínská kamarádka z předmětu východoasijská ekonomika měla prezentaci. Byla dost zoufalá, protože o ekonomii netuší skoro nic, strávila nad tím strašně času. Den předem za mnou přišla, že celou noc nespala a před tím třikrát brečela. Tak jsem jí s tím trochu pomohl, skoro všechno měla už hotové, ale aspoň vypadala klidněji. Další den jsem ale zjistil, že večer dostala email od profesorky, že má prezentaci trochu předělat, takže zase nespala. Nakonec odprezentovala celkem slušně a šla spát :) Tím jsem jen chtěl ukázat, že Číňané berou vzdělání hodně vážně, ale samozřejmě to neplatí pro všechny, někteří si to tu užívají v západním stylu.

Všechny zdravím, vzpomínám, díky, že mě čtete!