Můžete v Koreji nesouhlasit s profesorem a otevřeně kritizovat Koreu? Můžete. Ale taky se může stát, že předmětem prolezete s nejhorším výsledkem, i když jste jeden z nejlepších studentů. Aspoň to se stalo dvěma kamarádům. Korea se snaží ukázat v co nejlepším světle, ale po nějaké době se člověk seznámí i s ne tak pozitivními stránkami korejské společnosti. Dneska se podívám na pár takových věcí, které nemusí být na první pohled vidět.
Zdravím z dubajského letiště, jsem na cestě domů. Tohle asi není ideální rozloučení s Koreou a neudělejte si z toho špatný obrázek. Korea je super! :) Aspoň pro mě byl pobyt v Koreji skvělý zážitek a velká zkušenost. Korea se během 40 let vyšvihla z chudé země na úrovni třeba Etiopie na zemi vyspělou. Udělali obrovský pokrok, ale problémy tu samozřejmě jsou a jsou součástí korejské reality, takže je fér se na ně taky podívat.
Začneme ve škole. Moje korejská profesorka, která studovala osm let v Německu, je z korejských studentů dost nešťastná. Dlouho se snaží je nějakým způsobem přimět k aktivitě a diskusi, ale marně. Korejští studenti tvrdě makají, plní si povinnosti, ale kreativity a diskuse se od nich málokdy dočkáte. Profesorka měla radost z našeho kurzu, páč jsme diskutovali hodně, ale byli to zahraniční studenti, ne Korejci. Vidím to jako výsledek korejského vzdělávacího systému a společenských hodnot.
V Koreji je stále silný vliv Konfucianismu, který staví vzdělání před všechno ostatní. To je fajn, ale všeho s mírou. Rodiče chtějí po dětech neuvěřitelné tempo. Normální škola nestačí, odpolední doučování nebo lekce všeho možného to jistí. Takže dítě jde ráno do školy, potom frčí rovnou na odpolední lekce, doma sní večeři a jde psát úkoly. Potom spát a další den to stejné, šest dní v týdnu, od základky až po konec střední. Tvrdá práce ale k výsledkům vést nemusí. Korejci mají nejdelší pracovní týden, ale jejich efektivita je třetinová v porovnání s Francouzi. Třetinová! Studenti znají spousty slovíček a gramatiku, ale neumí mluvit. Co se nabiflují z tlustých knížek, zase rychle zapomenou. Děti by si místo odpolední školy měly hrát. Byly by méně vystresované a korejští učitelé (hlavně učitelky) by se nemusely tolik potýkat s drzostí svých žáků. A hraním by se stejně naučily mnohem víc. Jinak Korea má nejvyšší míru sebevražd na světě, nejčastěji to jsou právě studenti kolem 20 let.
Můj profesor na indickou kulturu je sice z Indie, ale specializuje se na korejskou historii, takže o Koreji ví víc než většina Korejců. Když ale v hodinách náhodou zabrousil ke Koreji a upozornil na nějaký problém, korejští studenti s tím měli problém. Argumenty hledali těžko, ale přesto problémy těžko přijímali a bránili Koreu, co to šlo. Korejci jsou nacionalisti. Všichni se snaží ukázat Koreu v co nejlepším světle, ať už jsou to vládní megakampaně, nebo vás jenom Korejci vedou po městě. Otevřenější kamarád mi vyprávěl například o alkoholismu, kdy hodně lidí, až všechno zase musí ven. Jeho sestra ale vůbec nebyla ráda, že o něčem takovém vůbec mluví. Pití je součástí vztahů v rámci společnosti, pro kterou pracujete. Kdy vás šéf pozve, těžko můžete odmítnout, muži tak často zažijí kolotoč práce – hospoda – práce.
Stejný kamarád také píše pro univerzitní noviny. Ty jsou ale sponzorované společností Samsung. Před vydáním novin musí všechny články projít cenzurou Samsungu. Kdyby snad někdo chtěl kritizovat školu, bude mít problém. V Koreji je pět obrovských společností, pro nás známé Samsung a Hyundai, které jsou napojené na všechny možné sféry života a mají obrovskou moc. Většina produktů je právě od těchto firem, konkurence mizivá. Některé noviny jsou sponzorovány nebo přímo vlastněny některou z velkých společností. Myslíte, že je pak noviny můžou kritizovat?
Nic samozřejmě není absolutní, jsou tu i nezávislé objektivní noviny, ale nejsou tak populární. Profesoři jsou také různí, moderní i extrémně konzervativní. Moji dva spolužáci (Nigérie a Brazílie, 50 a 35 let, pět a tři děti, spousta zkušeností) měli předmět se starším profesorem. Jednoznačně byli ve třídě nejlepší, diskutovali a chtěli s profesorem diskutovat o problémech. To ho ale moc nepotěšilo, kritiku Koreji a nesouhlas nepřijímal a na konci kurzu dal oběma nejhorší možnou známku.
Vzhled je v Koreji až na prvním místě. Korejky, mladé i starší, tráví spoustu ráno spoustu času líčením a průběžně v tom pokračují během dne, s minizrcátkem vždy po ruce. Krásná = vysoká a s co nejsvětlejší pletí. Takže uvidíte spoustu slečen na neuvěřitelně vysokých podpatcích, jak si ničí nohy. Nemají rády sluníčko, venku často nosí obrovské tmavé kšilty, masky (fakt masky!), v létě pochodují s otevřeným deštníkem, i když neprší. Kluci podpatky naštěstí nenosí, ale kupují si boty s velkou podrážkou a prodávají se i speciální vložky, které člověku nějaký ten centimetr přidají. Často narazíte na reklamy propagující plastické operace. Na fotkách často prsty ukazují oblíbené V blízko u tváře, aby jejich obličej vypadal menší. Samofocení je úplná věda, mají vychytaný úhel, pod kterým musíte foťák držet, abyste vypadali co nejlépe. Holky si navzájem kritizují svoje oblečení, nevypadat dobře je ostuda. Takže aby toho tlaku ze školy nebylo málo, musíte si ráno o nějakou tu hodinu přivstat, nalíčit se a promyslet, co si dneska vezmete.
No to by asi stačilo, chudák Korea :) Neberte to všechno absolutně, jsou to pohledy na základě mých zkušeností, nic neplatí stoprocentně.
Blog jsem teď zanedbával, páč jsem musel taky něco udělat do školy a pak jsem byl bezdomovec, ale po návratu domů ještě něco napíšu. Snad. Takže pro jistotu buďte ještě na příjmu. Jo a veselé Vánoce!
Žádné komentáře:
Okomentovat