Hola hola, škola volá

Po návratu z nemocnice jsem se zase přiměřeně vrhl na školní povinnosti...teda radosti. To mi připomnělo, že jsem chtěl kdysi napsat víc o tom, jak to tu ve škole chodí. Jen chci předem upozornit, že moje Sogang University je velmi konzervativní, katolická škola. Takže moje zkušenosti určitě nebudou platit pro celou Koreu. Navíc studuju magisterské kurzy, které se hodně liší od těch bakalářských, co jsem slyšel. Ale tak lepší než nic :)

Začnu vztahem mezi studenty a profesory. Být učitel v Koreji je velevážené a dobře ohodnocené zaměstnání. Narozdíl od ČR. Všichni učitelé jsou oslovováni jako profesoři, ať jsou staří nebo mladí. Na konci hodiny se často ozve sborové "Thank you, professor." No dokážete si to představit u nás? Každý profesor má přiřazeného jednoho ze studentů jako technického asistenta, TA. TA má na starosti veškeré formality, papírování, kopírování textů, stará se o internetové stránky atd. Učitel se tak opravdu může soustředit na učení. V Koreji obecně prý nesouhlasit s profesorem není obvyklé. Profesor má pravdu, i když nemá pravdu.

O něco divnější už je to, že profesor dostane od TA každou hodinu kafe, džus nebo něco jiného k pití. Jedna moje profesorka z toho byla celkem vyjevená, nevěděla, o co jde, a nakonec stejně řekla, že to je hezké, ale že tohle nepije. To se hned dva studenti zvedli, jeden běžel koupit něco jiného a druhý nabídl něco ze svých zásob. No nevěřil jsem svým očím, profesorka (učí na Sogangu poprvé) taky ne. Ale to furt není nic, co jsem slyšel od kamarádky, co se děje v jejich předmětu. Profesor se je snažil naučit, jak je život o penězích, a žádal studenty, aby mu přinesli něco k jídlu...a Korejci nosili. Pak se vždy vyptával, kdo přinesl co, a hodnotil to. Nakonec si řekl i o peníze. No dokážete si to představit u nás? :) Ale tak to není tím, že to byl Korejec, ale že to byl hňup.

To, že je škola katolická, se dá poznat podle křížků v každé učebně a podle kostela na kampusu. Jinak žádný viditelný vliv. Superpřísná pravidla jsou spíš kvůli prestiži školy. Pevný zasedací pořádek (vítejte na střední!) a pravidlo 3 absencí. Když chybít více jak 3krát za semestr, předmět jste automaticky neudělali, smutný oči nepomůžou. Když příjdete do 15 minut po začátku hodiny, jste opozdilec, a za 3 pozdní příchody je absence. No mají to promakaný. Ještě že jsem celý semestr chodil a i s týdenní pauzou v nemocnici můžu někam vycestovat. Ale pařani nebo lidi, co někdy nezvládnou vstát, to mají horší :)

Školu si fakt užívám. Hlavně asi proto, že studuju, co mě baví, mám spolužáky z celého světa, moje kurzy jsou relativně malé, je prostor pro diskusi, spolužáci jsou chytří a profesoři nabušení. Profesorka na předmět "Ekonomie východní Asie" studovala osm roků v Německu, umí parádně anglicky a opravdu ví, o čem mluví. Navíc tam mám dva upovídané spolužáky, oba už ženatí, jeden z Brazílie, druhý z Nigérie, kteří opravdu mají co říct. Po každé hodině jsem úplně nabytý informacemi. Profesor na předmět "Případové studie v mezinárodnách vztazích" sloužil přes 30 let jako diplomat po celém světě. Geniální prezentace od něj i od spolužáků, je nás v kurzu jen osm a každý se chce předvést :) "Seminář o indické kultuře a společnosti" učí Ind. Takže má všechno z první ruky a ví, jak to předat. Mohl bych ho poslouchat hodiny, ať už mluví o buddhismu, indickém filmu, nebo vypráví historky o jeho korejské ženě. Čtvrtý předmět, "Mezinárodní politická ekonomie", už taková sranda není. Je nás tam hodně, většinu času tvoří ne tak dobré prezentace a profesorovi je těžko rozumět, i když studoval USA. Ale aspoň je to pohodář a předmět by neměl být problém. Co jsem slyšel zkušenosti dalších výměnných studentů, tak někteří zdaleka tak nadšení nejsou. Obzvlášť pokud mají bakalářské kurzy. Jejich ve třídě víc, profesoři jsou někdy mimo, a spolužáci, se kterými mají dělat týmové projekty, taky.

A co po nás chtějí? Měli bysme číst...hodně. Měl bych přečíst cca 100-200 stránek na každý týden. Někdy je to třeba, někdy je to zajímavé, někdy se vyplatí vynechat. Jinak máme prezentace, někde průběžný test, někde závěrečný test, někde máme napsat seminárku. Psal jsem zatím dva testy, oba formou psaní esejí. Tři hodiny sedět na zadku a psát a psát. To celkem prověří, co člověk ví. Jeden test byl open book, mohli jsme si přinést, co jsme chtěli, ale to stejně moc nepomohlo, nebyl čas listovat. Před druhým testem jsme dostali otázky předem, což pomohlo o něco víc :)

Tím pomalu zakončím školní vsuvku, to asi není to hlavní, co vás zajímá. Ale před pár měsíci bych si těžko představil, že budu diskutovat se zahalenou dívkou z Bruneje nebo s lidmi z Filipín (parádní země!), že budu poslouchat prezentace od často nervózních Korejců a ještě nervóznějších Číňanů. Jak si na všechno rychle zvykám, tak mi to teď příjde jako běžná věc, ale přece jen je to změna. Ale hlavně je pozitivní, že jako jediný student z Evropy ve třídě dokážu udržet tempo a že nejsem úplně mimo :) České školství a VŠE, díky že nejsem mimoň!