Sightseeing

V Soulu i okolo něj je toho dost k vidění :) Ještě aby ne, když tu žije lidí jako v celé ČR. Tak teď se trošku rozepíšu o tom, co jsem zatím viděl, a o zážitcích s tím spojených. Studentská organizace H.U.G (Hand Up for Gathering), co nás má na starosti, nás první víkend vzala na výlet do tradiční korejské vesnice Min-sok-chon. Je to jakýsi skanzen nedalekou Soulu, kde můžete vidět tradiční korejskou architekturu, budovy s vytápěnou podlahou, ukázky výrobků a řemesel. Po příjezdu jsme šli rovnou na oběd, všichni (tak 80 lidí) jsme měli bibimbap - rýže, spousta zeleniny, vajíčko + pálivá omáčka podle chuti. Servíruje se ve speciální misce, která jídlo stále ohřívá. Pak na nás čekali tři místní průvodci, tak jsme se rozdělili, a šlo se. Naše paní průvodkyně vysvětlovala všechno možné, od systému budov a významu totemů až po techniku skladování kimchi. Paní ale nebylo úplně dobře slyšet, ve skupině nás bylo moc, šli jsme jako stádo. Ve 4 jsme se sešli na vystoupení tradičních umělců. Předvedla se taneční skupina, kde nejvíc zaujali tanečníci se speciálními čepicemi, které na vrchu měly jakousi vrtulku a k ní přivázanou stuhu. Tanečníci pak rychlým nenápadným kroucením hlavy stuhu roztáčeli a k tomu stíhali normální kreace, skoky a ještě hrát na bubínek. Další na řadě byl provazochodec. Děda byl šikovnej, na laně chodil, seděl, skákal a předváděl různé kreace. Také svůj výkon korejsky komentoval, asi celkem vtipně, Korejci se smáli. A na závěr se ukázali jezdci na koních se svými stojkami, šviháním bičem nebo střelbou z luku za jízdy. Pak se šlo hromadně dál, nikdo ale pořádně nevěděl, co se děje, kam jít, případně kdy kde máme sraz. Mnohem víc by mi sedl volný rozchod s tím, že se někde na konci sejdeme. Takhle je to asi pokaždé, když vás Korejci někam berou, chtějí se o vás starat a ukazovat vám věci, co chtějí oni. Naštěstí byl před vystoupeními chvilku čas, tak jsem podle mapky zamířil na místo, kde měl být buddhistický chrám. Cesta pěkná, potůček, stromy, brána s velkými strážci... pak chrám s budovami okolo. Nejspíš zde žili místní zaměstnanci, uvnitř byli kromě pozlaceného Buddhy a různých ozdob i dva mniši. Parádní klidné místo, pro mě nejlepší zážitek z vesnice. Nevím, proč nás zrovna sem nevzali.

Jeden z prvních průzkumných výletů po Soulu mě zavedl k menšímu paláci Deoksu. V centru města, kdy všude okolo se tyčí vysoké moderní, tvoří takovou historickou oázu. Palác je zhruba ze 14. století, ale jako většina památek tady byl poškozen během japonské okupace (1910-1945). Ale po rekonstrukci vypadá pěkně, tradičně, s malou zahradou a muzeem hned vedle. Naproti paláci je hlavní náměstí, Seoul Plaza. Zrovna tu probíhal Hot festival. Desítky stánků s různými papričkami, omáčkami, pepřem a dalšími pálivými záludnostmi. Na pódiu probíhala soutěž v pojídání papriček, soutěžící (nevím proč), byly většinou starší dámy, vypadaly dost statečně. Pak jsem se uličkami a podchody probloudil k tržišti Namdaemun. Spousta stánků a obchůdků se zbožím tradičním i současným, nakupovaly tu houfy Korejců i cizinců. V jednom z fast food stánků jsem si dal k obědu cosi na špejli, samozřejmě s pálivou omáčkou na vrch. Prý to byla ryba (jakási hmota z ryby). Vrcholem mojí produkce byla Namsan tower. Uprostřed Soulu je kopeček Namsan a na něm vyhlídková věž. I přes hrozné vedro, vlhko a džíny, co jsem měl na sobě, jsem se rozhodl být akční turista, nevyužít lanovky a hezky si to nahoru vyšlápnout. Stálo to za to, výhledy se postupně odkrývaly, spocení Korejci mířili nahoru i dolů, takže jsem v tom nebyl sám. V půlce kopce byla parádní venkovní posilovna obsazená korejskými staříky. Za chvíli jsem byl u věže a mířil výtahem nahoru. Byl tam úžasný výhled, celý Soul jako na dlani, tisíce domů na všechny strany a za nimi kopce a hory. Aglomerace se táhne až daleko za kopce, se vším všudy žije v okolí Soulu 25 milionů lidí, půlka Koreji.

Další sobotu nás buddíci vzali na výlet po některých památkách Soulu. Mělo být 6 různých skupin, aby si každý vybral, co chce vidět. Po zmatcích a čekání nakonec ale byly nakonec skupiny jen dvě. Naše grupa 16 zahraničních studentů a zhruba stejného počtů vyrazila nejdřív do čtvrti Insa-dong. Je to nákupní čtvrť pro Korejce a hlavně turisty. Mají tu spoustu drahých zbytečností, ale i parádní korejské suvenýry, pravé turistické :) Pod dohledem buddíků se mi ale nakupovat nechtělo, tak jsem to nechal na příště, a jen koukal okolo. Bavil jsem se zahraňákem z Pákistánu, muslimem, byl vidět velký kulturní rozdíl. Hedr (tak se jmenoval) byl hodně konzervativní, ale líbil se mi jeho pohled na spoustu věcí jako třeba rodina, alkohol a tak. Mluvil hodně otevřeně a upřímně, vždycky přímo k jádru věci. Po nákupech jsme šli na večeři, u stolu jsme se sešli já, Hedr, Thuomas z Finska a buddy John. Když jsme viděli ceny, tak jsme ani moc hlad neměli, ale John nás asi v rámci zachování cti HUGu nebo možná celé Koreje přemlouval, ať si něco dáme. Tak jsme si všichni 4 objednali dohromady jedno jídlo, jakousi korejskou zapékanou pizzu s kimči, mořskými plody, houbičkami a tak. K tomu mističky s kimchi, oříšky, výhonky atd. Hedr prý neměl hlad a Tuomasovi pizza moc nejela. Tím líp pro mě a Johna :) Pak tam bylo doporučeno zkusit místní pití Dong dong ju. Jakési rýžové víno mléčné barvy, podávané ve velé misce. Když nám ho přinesli, tak se akorát všichni zvedli, že jdou dál, Hedr šel taky, protože nepije. Tak jsme si Dong dong ju vychutnali jen ve třech, poprvé ho měl i John, ač domorodec, a taky mu očividně nejméně chutnalo. Posilněni jsme pak vyrazili ve stopách zbytku skupiny, ale už jsme je nedostihli. Kromě velká brány, náměstí a soch historických postav nás nejvíc zaujaly stovky policistů všude okolo. Byli úplně všude, demonstrativně stáli v řadách, kordonech a různě pobíhali. Pak jsme našli i důvod toho všeho - malá demonstrace proti úpravám kanálu řeky Han, aby zde mohly proplouvat velké lodě (nebo tak něco:)). Policistů bylo rozhodně víc než demonstrujících, připadal jsem si trošku jako v policejním státě, demonstranti to tu určitě nemají lehké. No a to bylo zakončení našeho zvláštního sobotního výletu, který byl ve všech ohledech jiný než očekávaní, ale přesto výjimečný :)