Korejské vychytávky

Dokud ještě kulturní šok trvá (zvykám si rychle), zkusím vypíchnout pár zajímavostí, drobností a rozdílů mezi tím, jak je to v Koreji a jak je to doma. Na snídaně a večeře chodíme do jídelny tady na koleji, což je paráda. Na výběr je vždy korejská a západní verze. Základem korejské verze je vždy (i na snídani) rýže, kimchi a polévka a k tomu vždy nějaké bonusy (maso, spousta různé zeleniny, ryby, chobotnice a neidentifikovatelné věci). Pro zápaďáky  tu jsou na snídani tousty, džem, buchty, cereálie s mlékem, salát, a vždy jedna hlavní věc, třeba párek nebo vajíčko...no a kafe :)) Zápaďáckou večeři jsem ještě neměl, zahlédl jsem spoustu variant: maso, hranolky, často ale i korejské věci. Na snídani dávám většinou přednost přísunu sladké energie, zvládl jsem ale i kombinaci rýže-polévka-kimchi-bonusy. Musím uznat, že korejské verze musí být mnohem zdravější. Jejich stravování má něco do sebe, vyloženě tlustého Korejce nebo Korejku jsem ještě neviděl, jedině pár trošku silnějších. Výhod vidím spoustu: pro člověka mnohem méně starostí, problémů, bolesti atd. a více možností, samostatnosti, radosti. No a pro stát spousta ušetřených peněz za zdravotnictví. Co mě ale v menzách dostalo nejvíc, je Ultra-violet ray sterilizer :) Ultrafialovopaprskový sterilizátor na kalíšky na pití. Vypadá to jako lednička s průhlednými dveřmi, stačí otevřít, šáhnout dovnitř, vytáhnout kovový kalíšek a načepovat si vodu. Ta čistota z kalíšků úplně sálá. Když jsem to viděl poprvé, myslel jsem, že to je vtip...není :)

Mají tu parádní přechody pro chodce. Kromě panáčků tu na větších přechodech také mají odpočítávadlo, abyste viděli, jestli máte šanci stihnout přejít. Odpočítávají se buď vteřiny (zatím jsem viděl nejvíc 30, tak akorát na přejití většího přechodu) nebo čárečky. V metru tu nepotřebují žádné revizory. Abyste se dostali do prostoru metra, musíte si cvaknout kartou a projít turniketem. Pak si zase odcvaknete u východu z prostoru metra, z karty vám to strhne peníze podle toho, kolik stanic jste ujeli. Minimální cena je 1000 wonů, s T-kartou 900 (15Kč). Víc jsem zatím neplatil. Do autobusu jsem se ještě neodvážil nastoupit, systém bude asi podobný, jen bez turniketů :) Za revizory tu rozhododopádně ušetří. Metro má hodně hustou sít, devět linek se různě kříží, stačí jeden dva přestupy a dostanete se všude. Jednoznačně nejlepší způsob pohybu po Soulu. Cena jízdenek mi připomněla, co mi tu chybí: studentské slevy :) Neviděl jsem nikde ani jednu. Při vstupu na památky mají slevy pro děti i důchodce, studenti ale platí plnou cenu. Období vysokoškolského studia je tu nejpohodovějším obodobím života (předtím drsné skoro nonstop studium na střední, potom práce od nevidim do nevidim), takže asi není potřeba ho dále zpříjemňovat.

Nemají tu GSM síť, naše mobily tu nefungují. Páč jsme tu jen na pár měsíců, vyrazili jsme s Eddiem na místní obrovský elektrotrh koupit si ojeté mobily. Po špatném odbočení jsme to vzali hodinovou oklikou, i když tržiště bylo hned vedle stanice metra. Cestou jsme viděli vojenskou základnu uprostřed města (voják se samopalem nám poradil směr), katolický kostel (architektura tradiční japonská) a děsné hromady bordelu. Ty se nakonec ukázaly jako nějaké třídící recyklační středisko, což mě potěšilo. Na tržišti ani noha, zkusili jsme jeden z mnoha malých obchůdků. Po půlhoďce prohlížení, zkoušení a Eddieho tvrdého smlouvání lámanou korejštino-angličtinou jsme každý odcházeli s mobilem za 20000 (330 Kč) i s novou nabíječkou (nejspíš univerzální pro všechny modely). Paní z nás moc nadšená nebyla, ale co už. Simka se do toho nacpat nedá, teď už stačí jen mobil aktivovat u nějakého operátora. Po nákupech jsme se posilnili korejským hot-dogem (doufám, že nebyl fakt z pejska).

Jinak počasí přešlo ze super veder a vlhkosti 100 % a víc na permanentně zataženo, s dešti, deštíky a bouřkami. Teplota příjemně klesla. Zatím přežívám bez deštníku, dneska se ale naše kolejní náměstíčko proměnilo v menší bazén, po venkovních schodech tekl vodopád. Toho jsme s Eddiem využili a vyrazili v plavkách vstříc vodním radovánkám :) Připojil se k nám Sergej z Ukrajiny a dvě Korejky, které to prvně zkoušely s deštníky, ale po menší sprše je stejně odložily. Kolem procházeli normálně lidi, voda po kotníky, deštník v jedné ruce, mobil v druhé. Do vodního parku už teď rozhodně nemusíme.

Poznámka k hygieně: Opravdu si na ní dávají záležet, potkal jsem spoustu lidí na záchodech s kartáčkem v puse, dospělých i studentů.

Poznámka k jídlu: Dnes jsme šli se spolužáky na oběd do korejské restaurace a poprvé jsem měl korejské jídlo bez rýže! (obrovská mísa s polévkou s mušlemi, plněnými taštičkami, zeleninou...)